Lidé té doby.

Obrázky  té doby, konkrétně duben 1974 : 1) Ze zastávky tramvají. Zajímavé snad z hlediska odívání. 2) Klasika tehdejších dnů. Ženy obtěžkané nákupními taškami. V pozadí prodejna masa a uzenin. Tam stávaly dlouhé fronty na maso. Zejména ráno. Často o několik hodin dříve než se otevřel obchod, aby bylo možné koupit to, co už odpoledne v obchodě nebylo. 3) Hádky a rozepře byly velmi časté. I na výstavě.

Děti té doby.

...Také se říká Husákovy děti. Bylo to v době kdy byl u moci někdejší představitel komunistické vlády G.Husák. Děti mají nějakou radost téměř vždy. Zde na kolotoči.

Březen 1975.

Prázdniny.

V tomto domě jsem trávil letní prázdniny od mých tří let. Starý dům a stará majitelka která pronajímala pokoje za 8 Kčs na den. Těsně vedle domu s kamennými základy tekl potok. Při velkých deštích se rozlil až do přízemí domu. (V pozadí domu hit tehdejší doby, stavba rodinného domu typu Okál z prefabrikovaných dílců).

A takové bylo tehdejší vybavení pokoje k rekreaci. (Fotografie z roku 1973 a 1974. Zenit, objektiv Industar 50mm).

Po dešti

Teplice nad Metují. Pohled z Lysého vrchu po dešti, v srpnu 1974. Lysý vrch ( 611m) je proti vstupu do Teplických skal. To jsou ty budovy dole v údolí. Kopec obchází místní železnice,silnice a řeka Metuje. Před lety byl celý jehličnatý les (ve spodní části snímku) zničen letní vichřicí. Stromy připomínaly přelámané zápalky. Dnes už dorůstá nová generace stromů. Vlevo od borovice je vidět silueta zbytků hradu Střmen. Jde již vlastně jen o skálu se zbytky záseků kde byly umístěny nosné trámy stavby. Hrad byl postaven v první polovině 14.století. Dnes je vrchol zpřístupněn po kovovém schodišti. Je odtud nádherný výhled podobně jako z Lysého vrchu.

V českém pohraničí (léto 1974)

Na tomto snímku je v dnešní době protější stráň z velké části zastavěná rekreačními objekty. Napravo je patrná silueta kopce s názvem Lysý vrch. O tom více v dalším příspěvku.

Už od mých tří let jsme jezdili do těchto míst, do Teplic nad Metují na Broumovsku. Býval zde minimální turistický ruch. Úžasný klid. Lesy plné lesních plodů. Zásobování potravinami ale dost špatné. Například pro chleba se někdy chodilo několikrát za den než jej opravdu přivezli. Pro mléko jsme chodili k lidem, kteří vlastnili vzhledem k režimu s podivem, krávu. Později, jsem zde trávil s rodiči část školních prázdnin. Do Prahy jsem se vždy nerad vracel. Miluji tento kraj dodnes i když je už úplně jiný.

Dům z dětství. (leto 1974)

 Dům v Praze - Letňanech. Zde jsem vyrůstal a bydlel až do roku 1986. 

Ulice kde vlevo stál „náš“ dům, (vpravo továrny). Byl to jediný činžovní dům o více patrech v této ulici. Za socialismu se jmenovala Gottwaldova, později přejmenována na ulici Beranových. V té době byla tato ulice frekventovaná v dopravních špičkách, protože byla zároveň přístupovou cestou do továrny Rudý Letov, později Aero. Vyráběly se zde komponenty pro vojenská letadla. Dále v tomto směru vedla silnice do větší obce Čakovice. Byla zároveň spojnicí do továrny Avia. (Avia - dříve se výroba orientovala pro letecký průmysl, později výhradně pro nákladní automobily). O víkendech zde bylo minimálně rušno, což dokládá i tato fotografie. Až do šedesátých let tudy vedla trolejbusová linka č. 58 z Libně do Čakovic, nahrazená autobusy.

jaro 1974

Dělník socialismu. Na pracovišti bylo někdy jako v kabaretu. Často se oslavovalo kdejaké výročí a přestože to byly politicky pohnuté roky, lidé se bavili i v práci jako zde na fotografii. Dotyčná osoba s rekvizitami na sobě. Ha, ha.

Z Prahy

První fotografie je dodatečně tónovaná. Jde o pohled ke Křižovnické ulici od Karlova mostu. Vlevo průčelí kostela sv. Františka z Assisi.

Druhy snímek představuje Hanavský pavilon na Letné. Oba snímky z 15.března 1975.