Psal se červenec 1973.

Už jako klukovi se mně líbilo toto venkovské nádraží v Teplicích nad Metují. Snad pod dojmem prázdnin a obdivu k vlakům, který u mne přetrval dodnes. Dnes je budova  v podstatě stejná, jen je více upravená. Pro zpestření řady černobílých fotografií jsem si dovolil hnědé tónování.

Stále v pohraničí r.1973

 Železniční trať směrem na Adršpach.

Vstup do Teplických skal. Kdo zná dnešní podobu, pak uzná velký rozdíl. Zejména v množství aut návštěvníků. Tehdy se teprve začínalo platit vstupné. Pamatuji však dobu, kdy byl vstup zcela volný. Hledal jsem v archivu fotografii z nedávné doby, ale ve velkém množství fotografického materiálu se mně ji  nepodařilo nalézt.

                                     
                                       

 Bývalé odborné učiliště u vstupu do skal.

    

 Vstupní brána přes můstek řeky Metuje.

Nejběžnější pohled z centra Teplic nad Metují. Viadukt uvedené železnice na Adršpach a barokní kostel sv.Vavřince z roku 1724. Vpravo za postavami je již zarostlé zbořeniště jedné pohledné chalupy. Myslím, že byla roubená. Dnes je v těchto místech rozsáhlé parkoviště automobilů.

Hotel Sokol. Existuje ještě dnes. Není už tak významný jako v letech minulých kde klientelu zajišťovala rekreační kancelář „Rekrea“. Rekreanti se zde klasicky střídaly v jednotlivých turnusech.

 Místo z Dolních Teplic kde bývaly rybí sádky. Říkalo se zde Na rybárně. Dnes již neexistují.

Od Rybárny, kde mimochodem bývala také restaurace, šplhá cesta serpentinami na místo jedno z nejpůvabnějších - Jiráskovy Skály se zámečkem, nazývaným též Bishofstein. V sedmdesátých letech bývalo místo poměrně málo navštěvované a neznámé. V zámečku tehdy bývala pouze hospoda. Dnes je z místa rekreační středisko. Jde o velmi romantické místo, ale o něm někdy příště. Zde přináším pohled z této cesty. V pozadí stolová hora Ostaš u Police nad Metují. Ploché temeno hory lemují pískovcové skalní útvary.

                                                  

Teplice n.M. Pohled z Kamence k severovýchodu. Protější stráň je dnes zastavěná. (Již jsem se zmiňoval v minulých příspěvcích).

Nakonec paní Fr. Hocková ke které jsme po mnoho roků jezdili na letní prázdniny do Teplic.

V českém pohraničí - léto r.1974

Domek - chaloupka místní umělkyně, malířky obrazů v Teplicích n. Metují „Na Kamenci”.

Teplice n. Metují - ne příliš pěkný hotel Koruna od budovy tehdejšího místního národního výboru, dnes obecní úřad. Vpravo železnice ve směru z vnitrozemí směrem na Trutnov. 

 ... A takto se dalo téměř všude volně stanovat.

 Teplice n. Metují - vpravo budova dětské ozdravovny. Sem byly posílány lékaři děti s oslabeným zdravím nebo z průmyslových oblastí v zemi. Měly se zde nadýchat čistého vzduchu s organizovaným pohybem v přírodě. Je pravdou, že dětem tato změna často pomáhala. Osobně jsem měl k tomuto zařízení odpor.

 Táž budova ozdravovny.

 Barokní kostel v Teplicích, stavební a kulturní památka. Pohled z privátního rekreačního pokoje paní Hockové.

 Tři rozdílné budovy k bydlení.

Velký hit tehdejší doby na vesnici. Montovaný domek typu Okál. Dal se postavit zhruba do měsíce, pokud nebyl podsklepený a základem byla jen betonová stavební deska. Prefabrikáty domků byly u nás vyráběny v zahraniční licenci. 

V pozdější době se zjistily nevýhody tohoto bydlení například pro velké tepelné ztráty v nedostatečně izolovaných stěnách.

Další fotografie z tohoto kraje budou následovat.

Staré akácie

V Praze na Střížkově. ( Jaro 1975)

Útěk

Fotografoval jsem v časném jaru roku 1975. Pořídil jsem ji během hry chlapců v místech pražského Proseku.  Mám rád tuto fotografii snad pro symboliku té doby. Drátěný plot - Železná opona. Téměř zoufalý útěk chlapce. Díra v plotě kudy lze uniknout z rokliny tehdejšího režimu do volného prostoru nahoře....  A takové boty tehdy nosily děti.

Návštěvnice

Návštěvnice Prahy na jaře roku 1975. Podle vizáže snad odněkud z východu Evropy. V té době bylo „návštěvníků“ z těchto oblastí poměrně hodně. Vázalo se to i k pobytu sovětských vojsk v republice.

Variace zimy 1974 / 1975

Toto jsou pomalu zapomenuté fotografie z černobílých negativů. Znovu jsem je objevil při systematickém skenování kinofilmů. Vše jsem fotografoval Zenitem B, standardní objektiv Industar 50mm. Závěrka této mojí první zrcadlovky byla horizontální v podobě navíjecího plátýnka. Teprva nyní si uvědomuji jak byl systém nevyhovující z hlediska expozice. Většina snímků je z jedné poloviny podexponovaná, z druhé přeexponovaná. Jakmile se pero závěrky opotřebovalo, nebyl chod plynulý přes celé okénko filmového pole a problém byl na světě. Proto mnoho snímků je nutné manuálně upravovat.

Praha-Vysočany

Psal se rok 1975 a byl konec zimy. Pohled směrem od Proseku na oblast Vysočan s tehdejší spalovnou odpadu. O čistotě ovzduší nemohla být ani řeč. Vlevo část tehdejší nové silnice jež vede dále částečně na betonových pilířích. Tehdy šlo o poměrně nezvyklé řešení vozovky a bylo do jisté míry stavebním unikátem. Dílo bylo pojmenované vysočanskou nebo proseckou estakádou. Dnes už je podoba této části Prahy zase úplně jiná.

Procházky,kočárky,děti.

1) z Hradce Králové, 2) a 3) Stromovka v Praze, 4) sama v ulici - Praha ... [Fotografie - leden až únor 1975] ...  Zajímavá je snad jen ta móda v tehdejším odívání. 

Praha - Mostecká ulice (1975)

Pohledem z automobilu Škoda 1000MB na Mosteckou ulici v Praze. (únor 1975) 

S kamarádem jsme jezdívali Prahou jen tak pro zábavu. Benzín byl laciný, provoz minimální a zajet se dalo téměř všude.