Stále v pohraničí r.1973

 Železniční trať směrem na Adršpach.

Vstup do Teplických skal. Kdo zná dnešní podobu, pak uzná velký rozdíl. Zejména v množství aut návštěvníků. Tehdy se teprve začínalo platit vstupné. Pamatuji však dobu, kdy byl vstup zcela volný. Hledal jsem v archivu fotografii z nedávné doby, ale ve velkém množství fotografického materiálu se mně ji  nepodařilo nalézt.

                                     
                                       

 Bývalé odborné učiliště u vstupu do skal.

    

 Vstupní brána přes můstek řeky Metuje.

Nejběžnější pohled z centra Teplic nad Metují. Viadukt uvedené železnice na Adršpach a barokní kostel sv.Vavřince z roku 1724. Vpravo za postavami je již zarostlé zbořeniště jedné pohledné chalupy. Myslím, že byla roubená. Dnes je v těchto místech rozsáhlé parkoviště automobilů.

Hotel Sokol. Existuje ještě dnes. Není už tak významný jako v letech minulých kde klientelu zajišťovala rekreační kancelář „Rekrea“. Rekreanti se zde klasicky střídaly v jednotlivých turnusech.

 Místo z Dolních Teplic kde bývaly rybí sádky. Říkalo se zde Na rybárně. Dnes již neexistují.

Od Rybárny, kde mimochodem bývala také restaurace, šplhá cesta serpentinami na místo jedno z nejpůvabnějších - Jiráskovy Skály se zámečkem, nazývaným též Bishofstein. V sedmdesátých letech bývalo místo poměrně málo navštěvované a neznámé. V zámečku tehdy bývala pouze hospoda. Dnes je z místa rekreační středisko. Jde o velmi romantické místo, ale o něm někdy příště. Zde přináším pohled z této cesty. V pozadí stolová hora Ostaš u Police nad Metují. Ploché temeno hory lemují pískovcové skalní útvary.

                                                  

Teplice n.M. Pohled z Kamence k severovýchodu. Protější stráň je dnes zastavěná. (Již jsem se zmiňoval v minulých příspěvcích).

Nakonec paní Fr. Hocková ke které jsme po mnoho roků jezdili na letní prázdniny do Teplic.