U Police nad Metují - srpen 1975

Obec Dědov.

V létě r.1975

Osada Bučnice na trati Teplice n.M. - Adršpach.

Tak vypadaly Teplice nad Metují před 37 roky. (Omlouvám se za zhoršenou technickou kvalitu snímků. Odstup od té doby jim ale dává jiný rozměr).

Večer

Jedna z mých prvních barevných fotografií ze srpna roku 1975. Jde o údolí Metuje  v Teplicích n.M., směrem ke skalám. Zkušenosti s barevnou fotografií jsem neměl žádné, materiály které jsem používal nebyly špičkové kvality a čas se na negativu také podepsal. S fotoaparátem Zenit, objektiv Industar 50mm, byla barevná fotografie velmi problematická.

NDR - Drážďany, duben 1975

2x  pohled přes Labe

Drážďany svojí blízkou polohou za hranicemi tehdejší ČSSR byly hojně navštěvovány. Jezdilo se sem více za nákupy než za památkami a poznáním. Zboží které bývalo nedostatkové v Československu bylo zde ke koupi a hlavně bylo levnější. Za zaparkovanými autokary pozůstatky bombardování spojeneckým letectvem v únoru 1945. Trosky byly tehdy ponechány jako výstraha do budoucna, jako připomínka hrůz války.

V té době bylo ještě k vidění dost poničených budov z osudného náletu. Dnes, alespoň z médií vím, že je snad už všechno zrekonstruováno. 

Tehdejší převažující typy automobilů... Připomenu některé. Například Polský Fiat, Žiguli, Wartburg, Trabant či Škodovky. Západní značky byly vyjímkou a kdo takový vlastnil už budil podezření  tehdejších úřadů.

V době návštěvy města bylo občas nevlídné počasí.

Tři fotografie z ulic - tříd,  kde bylo postaveno mnoho moderních budov v tehdejším socialistickém stylu. Dík válkou zničeným budovám, ba zbořením celých obytných bloků, vznikly prostory pro novou výstavbu. V některých místech jsem viděl velké nezastavěné plochy. Dávaly tušit, co se zde osudné noci na 14 únor roku 45, událo.

Dopravní muzeum.

Procházka po nábřeží Labe s historickými budovami je příjemným osvěžením.

Labe je zde už poměrně širokou řekou.

Občerstvení u parkoviště autokarů v podobě parníku.

A na závěr výletu se vždy nakupoval laciný alkohol. Pro rodinu, pro známé, pro kolegy v práci. Na hranicích si jej výletníci různě schovávali  aby jej celníci nezabavili. Nebo se do příjezdu na hranice dost vypilo. To pak bývala veselá nálada v autobusech a radost, že už jej celníci neseberou. Byl povolen dovoz alkoholických nápojů jen  v omezeném množství. Do bývalé NDR se v budoucnu na tomto blogu ještě podíváte.

U babičky.

Už tehdy  v březnu 1975 mne u mé babičky napadlo udělat tuto fotku okna její garsoniéry. Trochu strašidelné, ale pro mne inspirativní svým nasvícením pouliční lampou. 

Změny za 37 let.

 Pohled na hradecké věže ze silničního okruhu na konci zimy v roce 1975 a r. 2012

Této budově se říká také lékařský dům. Jelikož je v blízkosti nemocnice a byl postaven zejména pro její zaměstnance. Rozdíl jako u všech fotografíí 37 roků. 

V tehdejší době pýcha města. Nově vybudovaný městský silniční okruh. Tehdy bylo málo měst v naší republice které měly takto vyřešenou dopravu. Dnes už je tato komunikace přetížená zejména v dopravních špičkách. Město už dávno mělo uvažovat o novém obchvatu města mimo zástavbu. Vždyť je tudy vedena i kamionová doprava.

Jedny z prvních panelových domů města. Vpravo vysokoškolské koleje (pod Univerzitou Karlovou v Praze)  jmenované „Na Kotli.“

Psal se červenec 1973.

Už jako klukovi se mně líbilo toto venkovské nádraží v Teplicích nad Metují. Snad pod dojmem prázdnin a obdivu k vlakům, který u mne přetrval dodnes. Dnes je budova  v podstatě stejná, jen je více upravená. Pro zpestření řady černobílých fotografií jsem si dovolil hnědé tónování.

Stále v pohraničí r.1973

 Železniční trať směrem na Adršpach.

Vstup do Teplických skal. Kdo zná dnešní podobu, pak uzná velký rozdíl. Zejména v množství aut návštěvníků. Tehdy se teprve začínalo platit vstupné. Pamatuji však dobu, kdy byl vstup zcela volný. Hledal jsem v archivu fotografii z nedávné doby, ale ve velkém množství fotografického materiálu se mně ji  nepodařilo nalézt.

                                     
                                       

 Bývalé odborné učiliště u vstupu do skal.

    

 Vstupní brána přes můstek řeky Metuje.

Nejběžnější pohled z centra Teplic nad Metují. Viadukt uvedené železnice na Adršpach a barokní kostel sv.Vavřince z roku 1724. Vpravo za postavami je již zarostlé zbořeniště jedné pohledné chalupy. Myslím, že byla roubená. Dnes je v těchto místech rozsáhlé parkoviště automobilů.

Hotel Sokol. Existuje ještě dnes. Není už tak významný jako v letech minulých kde klientelu zajišťovala rekreační kancelář „Rekrea“. Rekreanti se zde klasicky střídaly v jednotlivých turnusech.

 Místo z Dolních Teplic kde bývaly rybí sádky. Říkalo se zde Na rybárně. Dnes již neexistují.

Od Rybárny, kde mimochodem bývala také restaurace, šplhá cesta serpentinami na místo jedno z nejpůvabnějších - Jiráskovy Skály se zámečkem, nazývaným též Bishofstein. V sedmdesátých letech bývalo místo poměrně málo navštěvované a neznámé. V zámečku tehdy bývala pouze hospoda. Dnes je z místa rekreační středisko. Jde o velmi romantické místo, ale o něm někdy příště. Zde přináším pohled z této cesty. V pozadí stolová hora Ostaš u Police nad Metují. Ploché temeno hory lemují pískovcové skalní útvary.

                                                  

Teplice n.M. Pohled z Kamence k severovýchodu. Protější stráň je dnes zastavěná. (Již jsem se zmiňoval v minulých příspěvcích).

Nakonec paní Fr. Hocková ke které jsme po mnoho roků jezdili na letní prázdniny do Teplic.